Bichon Frisé

      Standard Plemene:

            Země původu: Francie a Belgie

   Klasifikace FCI: Skupina 9 - společenští psi, sekce 1 - bišoni a příbuzná plemena, bez pracovní zkoušky

   Celkový vzhled: Malý, veselý a hravý psík, živého temperamentu, s velmi jemnou srstí rostlou ve vývrtkovitých (spirálovitých) kudrlinkách                         podobající se srsti mongolské kozy. Hlava je nesena vzpřímeně, oči jsou tmavé, živé a výrazné.

Hlava: Harmonická k tělu. Lebka je spíše plochá, i když srst tvoří kulatý vzhled. Lebeční část je delší než čenichová Partie. Stop málo výrazný. Nosní houba zakulacená, výrazně černá, jemně zrnitá a lesklá. Čenich nesmí býttěžký ani hrubý, ale také nikoliv špičatý. Rýha mezi nadočnicovými oblouky mírně patrná. Pysky jsou jemné, dosti suché, i když méně než u šiperky. Horní pysk lehce překrývá spodní, ale nikdy nejsou těžké nebo převislé, až k ústranním koutkům jsou černě pigmentované. Při zavřené tlamě nesmí být vidět sliznice. Líce jsou ploché a nepříliš osvalené.
Chrup: Normální skus, to znamená, že řezáky spodní čelisti stojí přímo, proti a za špičkami zubů horní čelisti.
Oči: Tmavé, živého výrazu, s co nejtmavšími brvami, kulaté, nikoliv mandlového tvaru, nejsou šikmo umístěny. Nepříliš velké, bez viditelného bělma. Nejsou přehnaně velké ani nevystupují jako u bruselského grifonka a pekinéze.
Uši: Převislé, bohatě osrstěné jemně zkadeřenou srstí, při zvýšené pozornosti jsou neseny spíše dopředu, ale jen tak, aby se spodní část dotýkala lící a neodkláněly se šikmo do strany. Přední okraj boltce nesmí dosahovat až k nosní houbě jako u pudla, ale má dosahovat jen do poloviny čenichu. Uši jsou méně široké a jemnější než u pudla.
Krk: Dlouhý, vysoko a hrdě nesený, oblý a užší u hlavy, pozvolna se rozšiřuje nenásilným přechodem až k plecím. Jeho délka odpovídá třetině délky těla (např. u jedince vysokého 27cm je délka krku 11cm a délka těla 33 cm). Nadloktí neodstává od těla a loket nevybočuje.
Trup: Bederní partie široká, svalnatá, lehce klenutá. Záď mírně zakulacená. Hrudník dobře vyvinutý, hrudní kost dobře vyznačená, volná žebra zakulacená, nikoliv strmě zalomená. Hrudní koš hluboký. Slabiny vtažené, s jemnou napnutou kůží vytvářejí téměř chrtovitý zjev.
Ocas: Je nasazen poněkud níže pod linií hřbetu. Obvykle je nesen zdvižený, a to překlopený na záda v rovině s linií páteře, aniž by byl zatočený. Není kupírován a nesmí se dotýkat hřbetu, i když osrstění může hřbet překrývat.
Hrudní končetiny: Při pohledu zepředu rovné, jemných kostí. Rameno šikmo uložené, budí dojem, že je stejně dlouhé jako nadloktí, tj. 10 cm. Nadloktí přiléhající. Loket nevybočený. Zápěstí krátké, při pohledu zepředu rovné, z profilu mírně zešikmené.
Pánevní končetiny: Bedra široká. Stehna široká a dobře osvalená. Hlezna více zaúhlená než u pudla.
Tlapy: Šlachovité. Drápy přednostně černé, těžko se však tato barva dosahuje.
Kůže: Pod bílou srstí se dává přednost tmavé pigmentaci. Pohlavní orgány jsou pigmentovány černě, namodrale nebo béžově.
Srst: Jemná, hedvábná, spirálovitě zkadeřená, podobná srsti mongolské kozy. Není plochá ani šňůrovitá, dosahuje délky 7-10 cm. Na tlapách a čenichu může být mírně zastřižena.
Barva: Čistě bílá.
Velikost: Kohoutková výška nemá přesáhnout 30 cm. Čím menší vzrůst, tím lepší ale nesmí mít znaky miniaturizace, jablíčková hlava, vypoulené oči.

Vady, kterých je třeba se vyvarovat:
Každá odlišnost předeslaných charakteristik se považuje za vadu. Čím větší odlišnost, tím větší vada.

Pigmentace kůže tak silná, že se přenáší do srsti v podobě rezavých skvrn.
Plochá, vlnitá (kudrnatá), šňůrovitá nebo příliš krátká srst.
Mírný předkus nebo podkus.
Vady, které vylučují zvíře z chovu:
Tak silně vyvinutý předkus nebo podkus, že se zuby nedotýkají.
Růžově zbarvená nosní houba a pysky.
Světlé oko.
Kryptorchizmus a monorchizmus.
Zakroucený ocas nebo zatočený do strany.
Tmavé skvrny v srsti.

Historie
 
S největší pravděpodobností neexistuje mnoho psích plemen,  jejichž původ se dá vystopovat do tak dávné minulosti, jako skupina tzv. barbichonů. Problém je v tom, že nikdo nemůže s určitostí říci, kde je hranice mezi fakty případně pověstmi. Do skupiny barbichonů se řadí kromě plemene bichon frisé (dříve nazývaný bichon Tenerifé),  též maltézský psík,  boloňský psík, havanský psík, coton de Tuleár  a lvíček. Je poměrně dobře historicky doložená společná minulost a příbuznost výše jmenovaných plemen, ale o jejich příbuznosti existuje několik odlišných teorií. Nejde například pouze o Středomoří, ale původ se dá sledovat též přes Egypt, Byzantskou říši přes sledování námořních cest Féničanů, později i Řeků či Římanů na Dálný východ. Všude se dají dohledat zmínky o malých psících, kteří se objevovali či mizeli v různých dobách a místech. Je jisté, že docházelo ke křížení s různými domorodými psy. Proto je naprosto nemožné doložit jejich příbuznost a určit jejich skutečný původ. V těch dobách nemohla být ani zmínka o nějakém dělení na vyhraněné typy,  či dokonce na plemena. Přesto se dají nejvýznamnější historické zmínky o těchto psících najít  v květnatých popisech již Aristotelem (384-322 př. n. l.).
Není pochyb, že v dávné minulosti existovali malí psíci s kadeřavou strukturou srsti, která byla velmi často bílá. Jeho existence je také spojována s královnou Nilu Kleopatrou. Doložitelné kresbami či náčrty z té doby. Déle se stopy těchto psíků ubírají přes středověk a v době renesance se stávají vyvolenými francouzských a italských šlechtických dvorů. Ať je již původ bišonka jakýkoli, po období velké obliby u  šlechty se po začátku Francouzské revoluce stal psem ulice. Díky své šťastné nekonfliktní, veselé a komediantské povaze se stal oblíbeným psem  flašinetářů, kejklířů a svými kousky bavil diváky při cirkusových vystoupeních. Začalo se jim říkat ,,psi flašinetářů z Barbery“ a byli popisováni, jako ,, živí, inteligentní, ovladatelní a citliví ke komukoliv, s kým se spojili“. Stali se prý i dokonce průvodci nevidomých. Pravděpodobně kvůli svým povahovým vlastnostem nevymizeli bišonci tehdy ze světa, aby se po první světové válce dočkali znovuobjevení.
Po první světové válce  se několik nadšenců  ve Francii a Belgii pokusilo obnovit bývalou slávu bišonků, a to právě s těmito potomky cirkusových psů. Nebyl to lehký úkol, ale podařil se a byl dokonce vytvořen i standard plemene. Oficiální standard plemene byl přijat 15.3.1933. Sestavila jej prezidentka toy plemen paní Bouctovagneiz  spolu s přáteli belgických plemen. Nicméně o názvu plemene rozhodla paní Denise Nizet de Leemans z výboru pro plemenné standardy FCI, podle toho, jak vypadá. Bichon frisé (malý chmýřovitý pes).
 
Novodobá Historie
 
Obě světové války nebyly laskavé k lidem natož ke zvířatům a tak těžce poznamenaly chov bišonků a chov ostatních plemen vůbec.Trvalo dlouho než se podařilo sjednotit trosky chovného materiálu a připravit půdu pro obnovu plemene. V době první a druhé světové války a těsně po nich se vždy našlo pár nadšenců, kterým toto plemeno učarovalo a nedovolili, aby se dostalo do skutečné fatální krize. Naštěstí vždy existovalo dost silných, zdravých a typických jedinců na kterých se mohl chov znovu obnovit. Vezme-li se  v úvahu jejich neuvěřitelná vitalita, hravost, veselost, klaunovství a nesmírně milá povaha nelze se divit, že bišonci velmi rychle a závratnou rychlostí získali na popularitě po celém světě. Největší zásluhu na tom má Amerika, kam byl první bišonek dovezen již v padesátých letech a brzy následovaly další importy. V této zemi bišonci ihned získali na obrovské popularitě. S kvantitou se vzmáhala i kvalita a bišonci slavili obrovský boom po celých Spojených státech. Postupně se exteriérově odlišili od svých dalších příbuzných. Měli kratší tělo na vyšších nohách a delší krk. To vše zdůraznil nový sestřih plemene. Vynikla kulatá hlava, se sněhově bílou srstí kontrastovaly tmavé, černě orámované oči a černě pigmentovaná nosní houba.  Dohromady to vytvářelo roztomilý a sladký výraz obličeje, kterému začali Američané říkat ,, hello´s“ . Z bišonků se rázem stali velice atraktivní a tím i žádaní psi.
Okolní svět je začal znovu objevovat. První exporty z Ameriky se v roce 1970 podařilo získat Japonsku. Do Evropy se tento ,,americký“ typ bišonka vrátil přes Anglii v roce 1973, Švédsko v roce 1976, a další skandinávské země (v současné době jsou absolutní špičkou, jak v kvalitě exteriéru, tak střihové úpravě). Následovaly importy do Holandska, Německa a Švýcarska, a později do Belgie a Francie, kde však ,,američtí bišoni“ splynuli s evropským tipem. Do Austrálie se bišonek dostal v roce 1976 a na Nový Zéland o rok později.
 
Chov u Nás
Do tehdejšího Československa byl první bišonek importován z Rakouska v roce 1989. Krátce na to následovaly další importy z Německa, Holandska, Švédska a Francie. Zájem o štěňata byl obrovský .Tak jako Amerika i Česká republika zaznamenala velký boom v zájmu o tohoto velmi milého a atraktivního mazlíčka. ,,Nové tisíciletí“ přineslo další importy, o které se zasloužili čeští zanícení chovatelé a tím se postarali o  příliv nové krve z Finska, Norska. Belgie a Kanady. Díky těmto chovatelům, kteří nelitovali nemalých finančních prostředků ke koupi kvalitních bišonků z nejpřednějších chovatelských stanic, pro oživení a zkvalitnění chovatelské základny. I díky tomu se řadíme v kvalitních odchovech mezi světovou špičku, o čemž svědčí výsledky ,,českých bišonů“ na evropských a světových výstavách. Je to potěšující, ale zároveň by mělo být i zavazující pro současné i budoucí chovatele. Zájem o štěňata je trvalý a stabilizovaný. Tento malý stále dobře naladěný  ,,plyšáček“ nachází stále nové a nové příznivce o čemž svědčí fakt, že k dnešnímu dni bylo u nás do plemenné knihy zapsáno více, jak 4 500 jedinců.
 
Povaha
 
Popisovat povahu bišonka je skutečně radost. Nelze napsat nic negativního. Snad i proto se mu říká antidepresivní psík.  Je mimořádně inteligentní, přizpůsobivý a zcela závislý na svých ,,lidech“. Proto není dobré jej držet v kotci či v jiném odloučení bez ,,svého člověka či rodiny“, kde strádá samotou. Bišonek je společenské plemeno a tím je řečeno vše. Jeho touha být  v blízkosti člověka je obdivuhodná. Bude se vás snažit doprovázet skutečně všude. Naproti tomu není neodbytný či vlezlý. Dokáže se vžít do vaší momentální nálady. Pozná-li na vás smutek nebo stres bude se snažit vás rozptýlit, ale pokud jej odmítnete, spokojí se s vaší tělesnou blízkostí a bude k vám vzhlížet všeobjímajícíma oddanýma očima. Bišonek nemá lovecké pudy a proto nemá touhu něco honit, štvát čí zabít. Je prost jakékoli agresivity. Je naprosto snášenlivý k dospělým lidem, dětem či ostatním zvířatům. Je i při správné výchově přirozeně poslušný bez zvláštního drilu. Jeho schopnost rychle se učit a radostně opakovat cviky či kousky, které se naučil je příslovečná. V době ,, puberty“ asi tak mezi 6-12 měsícem máte pocit že je všude a nikde. V tomto věku na vás bude zkoušet přes svou roztomilost a výrazné okouzlující oči, zda by třeba fakt nemohl být tím šéfem, a tak trochu vás mít na háku. Vše se šarmantností ,, kdo by mně odolal“. Bišonek se nerad nudí dá přednost před lenošením, jakékoli aktivitě kterou mu umožníte. Od agility přes dlouhé procházky, které miluje. Pokud je mu umožněno pořádné proběhnutí ve volném prostoru je nadšen a radost dává nepokrytě najevo, ale ať mu vymyslíte, jakoukoli činnost při, které se nenudí je nadmíru spokojen. Má-li nějakého ,,parťáka“ vynalézavost honiček a her nezná mezí. Pokud uvažujete, že by byl pouze okrasou vašeho polštáře či bytu, tak o bišonkovi vůbec neuvažujte. Není ani nějak mimořádně zbytečně uštěkaný, ale na návštěvu či rozruch v okolí štěkotem upozorní. Jeho uvítací rituál je hlasitý a neudržitelný, v prvních minutách setkání vám musí sdělit, jak moc jste mu chyběli a jak moc je šťastný, že už jste s ním, ať jste byli pryč půl dne či 5 minut. Bude to znít pateticky, ale málokdo kdo poznal bišonka si pořídí jiné plemeno. Spíše naopak pokud mu to poměry dovolí pořídí si dalšího.
 
Exteriér
 
Bišonci jsou atraktivní psi malého vzrůstu jejich kohoutková výška by neměla přesáhnout 30 cm. Menší výška je žádoucí, ale neměla by být na úkor požadovaných ideálních proporcí dalších částí těla, tak jak je popisuje standard, což známky miniaturizace nemusí  splňovat a jsou považovány za nežádoucí.
Hlava je harmonická k tělu.Lebka je spíše plochá. Lebeční část je delší než čenichová partie. Nosní houba a pysky až ke koutkům jsou černě pigmentované. Oči tmavé živého výrazu s co nejtmavšími brvami. Uši převislé a bohatě osrstěné srstí. Skus zubů nůžkový. Krk dlouhý, vysoko a hrdě nesený. Jeho délka odpovídá třetině délky těla. Bederní partie lehce klenutá. Záď mírně zakulacená. Hrudní koš hluboký. Tělo je lehce delší než jeho výška ( např. u psa vysokého 27 cm by délka těla měla být 33 cm). Ocas je nasazen poněkud níže pod linií hřbetu. Obvykle je nesen zdvižený a překlopený na záda, ale nesmí se dotýkat hřbetu, i když osrstění může hřbet překrývat. Hrudní končetiny zepředu rovné. Pánevní končetiny se širokými stehny. Hlezna více zaúhlená. Drápy přednostně černé, těžko se však tato barva dosahuje. Pod bílou srstí se dává přednost tmavé pigmentaci. Pohlavní orgány jsou pigmentovány černě, namodrale či béžově. Barva srsti čistě bílá. Srst jemná, hedvábná, spirálově zkadeřená, není plochá ani šňůrovitá. Standard uvádí, že se má podobat srsti mongolské kozy (upřímně kolik z nás chovatelů, majitelů či potencionálních majitelů nebo rozhodčích exteriéru vidělo, nebo si šáhlo na srst mongolské kozy – spíše je lépe připodobnit srst bišona k srsti pudla). Pohyb bišonka je mimořádně elegantní je způsoben takzvaně dlouhým krokem a řadí ho na přední místo mezi nejelegantnější psy v pohybu. Jeli kvalitní exteriérově a správně upraven je okrasou závěrečných soutěží na výstavách a velmi často dosáhne i na mety nejvyšší. Dlouhý krok vynikne již u štěňat okolo 4 měsíce věku.
 
 
Zdraví a reprodukce
 
Jde o silné a zdravé plemeno, které je zatím prosté jakékoliv přešlechtěnosti a náchylnosti k nemocem. Není choulostivé. Snad i proto, že chovatelská základna je dnes velmi široká a jejich předci museli přežít na ulici, když se z šlechtických dvorů dostali do rukou chudiny a staly se psy ulice. Toto malé, něžné a inteligentní plemeno má obdivuhodnou odolnost, vitalitu a prakticky nezná žádné genetické vady. To potvrzuje i  skutečnost, že se dožívají v plné síle a zdraví velmi vysokého věku 16 – 18 let.
Při krytí ani porodech není třeba očekávat nějaké zvláštní komplikace. Psi velmi dobře kryjí. Fenky jsou velmi ochotné se pářit. Porod málokdy zaznamená nějakou komplikaci. Fenky bišonků jsou vynikající a vzorné matky. Bývají dobře mléčné a jejich péče o štěňata je příkladná. Rodí v průměru 4-6 štěňat, ale není úplnou výjimkou i vrh  7-9 štěňat. Porodní váha štěňat je v průměru okolo 200 gramů. Štěňata jsou od prvních minut velmi aktivní a životaschopná.
 
 
Péče
 
Bišonek není náročný na stravu a není v zásadě ani vybíravý, ale měl by dostávat vyváženou stravu ať již granulovanou nebo domácí vařenou. Traduje se, že by strava neměla obsahovat  karoten, řepné řízky či výtažky z brusinek, aby srst nežloutla popřípadě nezískala krémový či nahnědlý nádech. Není tomu tak,  pokud je jedinec skutečně celý bílý,  výše zmíněné složky  sněhově bílé srsti neblíží. Jiné je to pokud má bišon na těle skvrny nahnědlé či krémové barvy v dospělém věku ( nezaměňovat za skvrny u štěňat viz. Dědičné zbarvení bišona). V tom případě je možné, že barva z intenzivní a může získat i o pár odstínů sytější zabarvení.
Péče o srst bišonka by se mohla při pohledu na jeho sněhově bílou a chmýřovitou srst zdát náročná. Faktem je, že není náročná, ale vyžaduje v  každém případě pravidelnost. Není nic smutnějšího než pohled na zanedbaného, špinavého, týdny a týdny nečesaného a nekoupaného bišonka. Je třeba přibližně od 6 týdnů štěně učit na to, že česání se stane součástí jeho života. Pokud bude správně a pravidelně česán nebude na jeho těle zplstnatělých a zanedbaných míst a nebude se této proceduře bránit. Zvláště je třeba česání věnovat zvýšenou pozornost v období mezi 6 – 12 měsícem věku bišonka . Srst má tendenci hodně plstnatět. Způsobuje to přeměna srsti z takzvaně dětské na dospěláckou. Je třeba srst česat od kořínků  ne pouze na povrchu. Pak stačí bišonka česat 1 -  2x týdně a celý proces česání zabere asi 20 minut.  Záleží na hustotě a kvalitě srsti, počasí a životním režimu či aktivitách psa. Koupat můžete, kdykoli je to třeba již od štěněčího věku. Pravidelně jednou za 4 – 6 týdnů. Měl by se používat skutečně kvalitní šampon či  kondicionér. Ne levné náhražky či lidská vlasová kosmetika. Neúčastní-li se výstav je dobré 3 – 4 x ročně navštívit psího kadeřníka, který jej ostříhá a dá mu typický a atraktivní vzhled. Výstavní bišon se musí upravovat před každou výstavou, pokud chce dosáhnout na mety nejvyšší. Pokud se nestříhá je péče o jeho srst mnohem náročnější.  Péči o srst naproti tomu vyváží skutečnost, že běžně nelíná a chlupy zaznamenáte pouze v hřebenu a ne na všech možných či nemožných místech, které bišonek obývá. Nelínavost srsti je výhodou také v případě některých alergiků, kterým srst bišonka nevyvolává alergické reakce, a oni si mohou přes své onemocnění dopřát ten luxus mít psa.
 
Pro koho se hodí
 
Toto plemeno se díky své přizpůsobivosti a nenáročnosti hodí nejen pro mladé lidi nebo rodiny s dětmi, ale je také ideálním společníkem a lékem starším a opuštěným lidem. Bišonek obohatí  svým optimismem a neutuchající chutí do života , každého  kdo o jeho náklonnost a lásku bude stát.